Singapur jsme navštívili krátce, v roce 2004, při jednodenní zastávce cestou do Austrálie, abychom si trochu odpočinuli od sezení v letadle a rozkouskovali časový posun. Tak srovnejte opěradlo svého sedadla do svislé polohy, připoutejte se a letuška vám přinese imigrační formuláře. A copak je to tu napsáno tučným písmem přes celou stránku? “Pašování drog se trestá smrtí”. Tož vítajtě v Singapuru, to abyste věděli, že tady se ctí tradiční hodnoty, hlavně zákon a pořádek.
A už rolujeme, odbavení, zavazadla. Mezinárodní letiště v Singapuru poskytuje běžný standart, stejně jako každé velké mezinárodní letiště a je spojeno s městem dobře fungujícím metrem. Metro je samozřejmě úzkostlivě čisté. Lístky na metro mají podobu plastových kreditních karet a jsou vratné. Když dojedete do cílové stanice, hodíte je zpátky do automatu a ten vám vrátí zálohu jeden singapurský dolar. To a pokuta 500 dolarů má zajistit, aby nikoho nenapadlo použitý lístek hodit na zem. V metru se nesmí jíst nebo pít, pod pokutou 500 SID, to aby nikdo nemohl trousit drobečky nebo snad obaly od různých poživatin. No a v každém vagónku je kamera, ze které na vše dohlíží velký bratr. V metru mohou provozovat hudební produkci slepci, za drobný příspěvek spoluobčanů. I to je samozřejmě regulováno. Každý má průkazku a hudba se mu line z překvapivě uniformě vypadající aparatury, zřejmě na playback.
Metro je sice rozsáhlé, ale přehledné, takže se nám hned na poprvé podařilo vystoupit, kde jsme chtěli a už míříme k hotelu YMCA, kde jsme si zabukovali nocleh. Venku je hrozné vedro a než dorazíme na místo, je tma. Singapur je jen kousek do rovníku, takže východ i západ slunce je tu v 6 hodin.
Ráno platíme, odhlašujeme se z hotelu, necháváme si batohy v hotelové úschovně a vyrážíme na obhlídku města.
Singapur je rájem pro nakupování a občerstvování, V přízemí obchodního donu jme si v sámošce koupili něco na zub. V teplém oddělení měli skvělé kynuté taštičky, vařené v páře, plněné nahrubo sekaným vepřovým a houbami. Dali mi je do papírového pytlíku. Snědl jsem je za pochodu hned na ulici, provázen ustaranými pohledy jinak usměvavých Singapurců. Jíst na ulici je nejspíš také zakázáno, podobně jako plivat na zem a asi tisíc dalších věcí. Na ulicích vidíme laminátové lvy, symboly Singapuru, namalované nejrůznějšími vzory, podobně jako před několika lety laminátové krávy v pražských ulicích. Protější hypermoderní nákupní centrum natírají natěrači z bambusového lešení. Takové lešení je pozoruhodné mimo jiné tím, že nemá žádné podlážky. Chodí se prostě rozkročmo po vodorovných bambusových tyčích.
Statečně bojujeme s vedrem a časovým posunem a vystupujeme z metra nedaleko botanické zahrady. Vstup do zahrady je zdarma, platí se pouze do oddělení orchidejí, ale to stojí za to. Neskutečná paleta tvarů a barev desítky a desítky druhů orchidejí zavěšených na větvích, vyrůstajících ze země, a prostě odevšad. Orchideje obklopují cestičky, vyplňují pavilóny pokryté hustou sítí, která je chrání před přebytkem světla a pro choulostivé horské druhy je zde i skleník, samozřejmě chlazený. Uprostřed botanické zahrady je fragment údajně původního tropického stálezeleného lesa. Sečteno a podtrženo, botanickou zahradu mohu vřele doporučit.
Další naší zastávkou je motýlí dům na ostrově. Ostrov je centrum zábavního průmyslu. Je dostupný buď lanovkou nebo autobusem. My jsme absolvovali autobus. Zpáteční lístek se vstupem na ostrov zahrnuje i dopravu po ostrově. Místním autobusem popojíždíme k insektáriu. Několik místností s insekrárii, obydlenými hlavně různými většími brouky, zejména listorohými, tesaříky a nosatci, je doplněno velkou voliérou, v níž se můžete procházet a dosytosti se vynadívat na nejrůznější tropické motýli, které jsem doteď viděl jen na špendlíku. No, nebyla to špatná atrakce. Cestou jsme trochu zakufrovali, takže nám už moc času nezbývá. Dáme si u stánků něco na zub. Stánky tu mají nalepený certifikát, že prošli hygienickou kontrolou, a rozhodně bych se tu neobával střevních potíží víc, než na Václaváku. Dal jsem si dobré kari a skvělý koktejl z ovoce.
Opět mírně splavení dorážíme do hotelu. Vyzvedáváme batohy. Musím přiznat, že při vzpomínce na uvítací větu na celním prohlášení, jsem si nechal pečlivě vystavit účet, a byl jsem připraven na něj poukázat při tradiční otázce, byl jste celou dobu u svých zavazadel, ale nic se nestalo. Na letiště jsme se tentokrát svezli taxíkem a vše proběhlo bez problémů. Akorát Vláda měl problémy s Albánským razítkem v pase, a tak musel chviličku, asi půl hodinky, vysvětlovat několika super zdvořilým úředníkům, proč vlastně navštívil Singapur.